Díl II. – Zakladatel a jeho raná léta
Ještě donedávna to vypadalo, že se Rudolf Pekárek vynořil z neznáma až v roce 1934. V jeho kratičkém životopise v elektronickém Českém hudebním slovníku osob a institucí se můžeme ještě i dnes [tj. k 27. 11. 2023] dočíst: „Bližší podrobnosti o osudech Rudolfa Pekárka před rokem 1934 nejsou známy.“[1] Jako datum jeho narození zde figuroval pouze strohý letopočet 1900 bez dalšího upřesnění. Dodejme, že přesné datum je 24. 2. 1900, které se do hesla v Českém hudebním slovníku podařilo umístit v r. 2019. Přitom byl nalezen v archívu FOK dopis dr. Františka Kafky už z 26. 8. 1983 obsahující jeho článek Zakladatel FOKu[2] adresovaný Petaru Zapletalovi, kde je Pekárkovo datum narození explicitně uvedeno.
S Františkem Kafkou se v dalších kapitolách ještě setkáme vícekrát, proto si jej stručně představme: JUDr. František Kafka (1909-1991) promoval na právnické fakultě v r.1933, pracoval jako koncipient a advokát, za protektorátu musel z rasových důvodů právnickou činnost ukončit. 21. 10. 1941 byl deportován transportem B spolu s Rudolfem Pekárkem do Lodže. Po útěku z koncentračního tábora v Čenstochové se připojuje v Popradu k prvnímu čs. armádnímu sboru v únoru 1945. V dubnu 1945 se stává tajemníkem tzv. Košické vlády a poté úředníkem ministerstva průmyslu. V r. 1956 odchází do invalidního důchodu a věnuje se literární činnosti. Některé z jeho detektivních románů natočila i Československá televize. Je také patrně autorem zřejmě jediného nekrologu Rudolfa Pekárka v češtině, i když až 6 let po jeho úmrtí.[3]
V archívu FOK se nachází i Pekárkův rodný list, z kterého můžeme vyčíst, že se narodil v Libni č. p. 508[4] do česky mluvící rodiny židovského obchodníka Alfréda Pekárka a Emmy Pekárkové, roz. Richterové.
Předválečné a válečné české i německé noviny jsou plné inzerátů výhradního zástupce mnichovského pivovaru G. Pschorr[5] v království českém, velkoobchodníka s pivem Alfreda Pekárka. Vzhledem k tomu, že se ve svých pamětech zmiňuje jeden ze zakládajících členů Orchestru F. O. K. a pozdější dirigent Antonín Devátý[6] o Rudolfu Pekárkovi jako o výhradním zástupci budějovického piva pro Prahu, zdá se velmi pravděpodobné, že velkoobchodník s pivem Alfréd Pekárek a otec Rudolfa byly stejné osoby.
Alfred Pekárek, mj. podílník Böhmische Union Bank, sice hudbu miloval, ale studovat ji synovi nedovolil. Zvolil pro syna studium státní německé reálky v Jindřišské ulici a po maturitě pokračoval Rudolf Pekárek na Obchodní akademii. I když se stal po jejím dokončení úředníkem Länderbanky, touha provozovat hudbu na profesionální úrovni ho neopustila. Proto se už jako bankovní zaměstnanec stal mimořádným studentem konzervatoře, kde studoval housle, hoboj a dirigování. V archivu Pražské konzervatoře ani ve Sborníku na paměť 125 let konzervatoře hudby v Praze[7] se jméno Rudolfa Pekárka nevyskytuje. Stejně tak bohužel není k nalezení ani ve výročních zprávách pražské Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst z 20. let. Je však nutné dodat, že ve výročních zprávách i sbornících obou konzervatoří jsou uvedeni pouze studenti řádní.
Dirigentský talent ovšem Pekárek prokazoval už od r. 1916. Sám vzpomíná v kapitole Zdeňka Volka na dva koncerty pro dobročinné účely, a to v říjnu 1916 v hotelu Adria na Václavském náměstí a na koncert o 6 měsíců později. První koncert lze podle deníku Prager Tagblatt stanovit na 21. 10. 1916, druhý se zatím nalézt nepodařilo, nicméně stejný deník psal i o jiných koncertech pod vedením Rudolfa Pekárka. Ty proběhly v roce 1917 ve dnech 31. 1., 11. 3.(zde vystoupil Pekárek i v roli sólisty na housle), 13. 10. a 28. 10. s příznivými recenzemi a např. i s účastí houslisty Karla Zoubka, pozdějšího koncertního mistra Orchestru F. O. K., nebo Václava Kolenatého, pozdějšího spoluzakladatele Českého noneta.
My se však zastavíme u koncertu ze dne 26. 3. 1918 v hotelu Central v Hybernské ulici. 30. 3. recenzent listu Prager Tagblatt pod šifrou Dr. V. P. doslova píše mj.: „K účasti byl přizván plný a silně motivovaný orchestr složený ze zkušených i mladých profesionálních hudebníků, který řídil mladý dirigent Rudolf Pekárek, jenž si tuto funkci s úspěchem vyzkoušel již v předchozím roce. Jako středoškoláka ho čekají maturitní zkoušky, ale i jako hudebník by měl v blízké budoucnosti získat vysvědčení o dospělosti. Orchestr drží pevně v rukou a ve volbě temp, v důrazu na podstatné věci před doprovodnými hlasy už dnes prokazuje neobyčejné porozumění.“[8] [překlad Jana Pecharová].
Dlužno dodat, že koncert byl anoncován v tomto listě už 17. 3., kde se píše nejen o orchestru sestaveném z členů České filharmonie, ale i o účasti vídeňské koncertní pěvkyně Käthe Weiss-Jung, jejíž jméno lze najít např. i na stránkách archívu koncertů Wiener Konzerthausu. Na programu byl Beethovenův Egmont, Wagnerova předehra k Mistrům pěvcům, Smetanův Vyšehrad a Lisztova Preludia. Pěvkyně Weiss-Jung pak přednesla blíže neurčené písně Carla Goldmarka a Richarda Strausse za klavírního doprovodu Romana Veselého.[9]
V roce 1921 se Pekárek stal nakrátko členem slavné Šakovy filharmonie, kde podle svých vzpomínek dirigoval i promenádní koncerty, aby po jejím finančním krachu 1. 11. 1921 založil Orchestrální sdružení Kovařovic, těleso zaměstnané především v nově otevřeném sokolském biografu Vzlet.
Bohužel se zatím nedaří přesněji určit data Pekárkova účinkování v nejslavnějším tělese doprovázejícím němé filmy v Praze, tedy v orchestru biografu Lucerna. Z veselé historky, bohužel opět nedatované, na kterou Pekárek vzpomíná v kapitole Zdeňka Volka, bychom mohli předpokládat, že šlo nejspíše o dobu první světové války a přelom let dvacátých, neboť otec měl tehdy nad svým synem ještě jistou moc: „Nakonec se to dozvěděl otec Alfréd a po jednom představení čekal na svého syna k jeho velkému překvapení u zadního vchodu do kina. Tam, vyzbrojen deštníkem, dával k pobavení Rudolfových kolegů i kolemjdoucích dost rázně najevo svou nelibost nad Rudolfovou tajnou činností.“ Dodejme, že dirigentem tohoto tělesa byl Karel Marchhart, s kterým se ještě setkáme těsně před vznikem Orchestru F. O. K. a že členem orchestru biografu Lucerna byl také dodnes slavný skladatel Karel Vacek.
Vazby navázané v Lucerně byly zřejmě pevné, jak je možno vyčíst z deníku Venkov z 27. 9. 1922. Policejní hlídka vedla filmového asistenta Rudolfa Stačinu na strážnici kvůli rušení pořádku v pasáži Lucerna a: „cestou vmísili se do úředního výkonu bankovní úředník 22letý Rudolf Pekárek, který útočil na stráž, aby Stačinu propustila a Ladislav Navrátil, studující práv, který nadával stráži. Všichni tři byli předvedeni a po zjištění propuštěni.“[10]
Navzdory této bouřlivější historce poznáme Rudolfa Pekárka jako pilného zakladatele orchestrů. S tím prvním se seznámíme již v příští kapitole.
Ostatní díly seriálu o vzniku F.O.K.
Rodný dům Rudolfa Pekárka dnes v ulici U Balabenky 4
foto: autor
Antonín Devátý, zakládající člen Orchestru F. O. K
Zdroj: Bokůvková, Vlasta: Antonín Devátý, život a dílo,
strojopis pro Český hudební fond uložený v archivu ČRo pod č. 1664
Kritika koncertu 26. 3. 1918
článek v deníku Venkov z 22. 9. 1922:
[1] Český hudební slovník (ceskyhudebnislovnik.cz) [27. 11. 2023]. Heslo Rudolf Pekárek zpracoval bývalý dramaturg SO hl. m. Prahy FOK Petar Zapletal.
[2] KAFKA, František: Zakladatel FOKU in: VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ V ČESKOSLOVENSKU, Praha: srpen 1983, r.45, č. 8, s. 1, ISSN 0139-6412.
Životopis Kafky na Slovník české literatury(slovnikceskeliteratury.cz) [28. 11. 2023], heslo zpracovala Blanka Hemelíková (1995)
[3] VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ V ČESKOSLOVENSKU, Praha: duben 1980, r. 42, č. 4, s. 7, (rubrika zprávy ze světa) ISSN 0139-6412.
[4] Dům č. p. 508 se nachází v dnešní ulici U Balabenky č. or. 4 (dříve Zeyerova ul.). Podle údajů z katastru nemovitostí byl vystavěn v r. 1899 a jeho vlastníkem byl v době Pekárkova narození Theodor Stein. Foto v příl. č. 1.
[5] V souvislosti s dynastií Pschorr, vlastníků stejnojmenného pivovaru, není bez zajímavosti, že Josephine, sestra majitele Georga Pschorra ml., se provdala za mnichovského hornistu Franze Josefa Strausse. Jejich synem byl skladatel Richard Strauss.
[6] DEVÁTÝ, Antonín: Paměti, strojopis (207 s.), psáno1978-1979 pro Český hudební fond uložený v archivu ČRO pod č. 1670, s. 107
Antonín DEVÁTÝ (1903-1984), houslista (soukr. žák J. Felda), tympánista, na konzervatoři studoval i varhanní odd. (žák Wiedermanna), skladatel (žák J. Křičky a V. Nováka) a dirigent (žák Ostrčila, Talicha a Dědečka). Časté pobyty v zahraničí-hlavně jako houslisty, v Praze v r. 1932 člen orch. Divadla V. Buriana, v r. 1934 zakládající člen Orchestru F. O. K. Od r. 1938 dir. rozhl. orch. v Ostravě, 1945-1951 v Brně a 1951-1963 šéfdir. rozhl. orch. v Plzni, později i profesor na tamní konzervatoři. Dcera herečka Ivanka Devátá. Foto v příloze č. 2
[7] BLAŽEK, Vlastimil (ed.) Sborník na paměť 125 let konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad s. s r. o., Praha 1936
[8] Dr. V. P.: PRAGER TAGBLATT r. 43, 30. 3. 1918, č. 74, s. 4, dostupné na: ANNO, Prager Tagblatt, 1918-03-30, Seite 4 (onb.ac.at), celá kritika v příl. 3
[9] Roman VESELÝ (1879-1933), klavírista, 1897 kurs varhanické školy na Pražské konzervatoři, 1919 prof. Pražské konzervatoře (jeho žákem mj. František Maxián), vyhledávaný komorní hráč – spolupr. mj. s Českým i Ševčíkovým kvartetem, doprovazeč Františka Ondříčka. Až do roku 1919 byl podobně jako Pekárek úředníkem v Zemské bance. Zdroj: ČERNUŠÁK, Gracian, ŠTĚDROŇ, Bohumír a NOVÁČEK, Zdenko: Československý hudební slovník osob a institucí, Sv. 2: M-Ž. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, s. 868
[10] VENKOV, r. 17, 22. 9. 1922, č. 226, s. 5, ISSN 1805-0905, článek „Výtržník“ v příloze č. 4
