Kurt Neubauer: Japonsko očima muzikanta a fotografa
Kurt Neubauer hraje na trombon v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK od roku 2014. Již potřetí se s orchestrem podíval do Japonska, tentokrát se však zájezdu účastnil nejen jako muzikant, ale také jako fotograf. Ani to pro něj není nic nového, neboť se fotografování soustavně věnuje a od dětství je zvyklý svět pozorovat skrz objektiv svého fotoaparátu či kamery.
foto Kurta Neubauera (Petra Hajská); www.kurtneubauer.com
Většinu svého volného času věnujete focení a tvorbě videí. Cítíte se víc jako muzikant nebo jako kameraman?
Je otázka, co berete jako volný čas… (smích). Já jsem muziku studoval a moje dráha jasně vedla do orchestru. Už jsem v orchestru FOK pět let. S odstupem času vidím, že tohle je asi nejlepší místo, které jsem mohl získat. Zároveň je to ale práce, která mi umožňuje se věnovat mé druhé profesi, kterou je videoprodukce. Časově to vychází nyní tak nastejno – dohraju a jdu domů stříhat. A tím, že mám dobře vybavenou videoprodukci, mám také tu nejlepší výbavu pro focení. Focení se věnuji už odmala, měl jsem to vždy jako koníčka. Mé rodiče to stálo spoustu peněz (smích).
V Japonsku s orchestrem FOK jste byl už třikrát. Mohl byste ty zájezdy srovnat? Bylo pro vás na tom letošním něco nového nebo překvapivého?
Když jedete do Japonska poprvé, tak je vše nové, máte potřebu všechno fotit. Když přijedete podruhé, tak už tak trochu víte, co čekat. Na mnoha místech vám to připadá stejné. Napotřetí už si začnete hledat takové ty místní zajímavosti, které kolikrát ani nenajdete na internetu, ale doporučí vám je přímo Japonci. Když vám třeba místní dají tip na výlet, tak je to úplně jiný pohled.
Je to jiný pohled i tím, že se na to díváte jednou očima muzikanta a pak očima fotografa?
Očima fotografa jde o vnímání krajiny a měst, protože na koncertech se nesmí fotit, dokonce ani agenturní fotograf se tam nedostane. Očima muzikanta se to tolik neliší. Japonci mají naše koncerty jako posvátnou věc. Jakýkoliv pohyb na pódiu je předem naplánovaný. Je poznat, že lidé si tam koncertů opravdu váží, vstupenka tam také stojí mnohem více peněz. Ti lidé tam přijdou a sedí úplně v tichosti. Atmosféra je ale velmi pěkná, taková přívětivá. A na konci tleskají opravdu vřele, řekl bych, že to je vřelejší aplaus než u nás.
Nafotil jste spoustu krásných sálů a je jasné, že všechny měly i skvělou akustiku. Který byl podle vás nejlepší?
Je jeden sál, a tím je Suntory Hall v Tokiu, na který asi žádný jiný zdaleka nemá. Ať už akusticky, vizuálně, zázemím nebo čímkoliv jiným.
Suntory Hall
Paradoxní je, že je to vlastně uprostřed kancelářského komplexu, jde se tam v podstatě sklepem a zvenčí by člověk vlastně ani neřekl, že se dovnitř vejde tak velký sál a obrovské zázemí. Jinak co se týká ostatních sálů, všechno to jsou relativně nové budovy a je vidět, že se myslelo na to, aby byl dostatek místa i mimo pódium. Na to, že koncertní hala musí umět „ubytovat“ během koncertu stočlenný orchestr a sólisty. Všude bylo dostatek dalších místností, restaurace a podobně. Tady u nás to není s čím srovnat. Ale zase naše sály dýchají historií a o to jsou hezčí. Tam asi žádný sál není starší než z druhé poloviny dvacátého století.
Kolik volného času jste na zájezdě měli a jak jste ho trávil?
Měli jsme tři úplně volné dny, vždycky jsem šel na nějaký výlet do města nebo okolo města. Do přírody je to daleko a v zimě nemá úplně smysl například lézt na sopku, ono tam taky docela mrzne... Ale třeba v Nagasaki bylo po příletu krásné počasí a jeli jsme lanovkou na tuhle krásnou vyhlídku.
Pak jsme tam asi dvě hodiny čekali, než to světlo bude takové, jako vidíte na fotce. Nagasaki na ní začíná vlevo za řekou. Další fotka je z centra Osaky, je tam komplex parku, vodního příkopu a uvnitř je chrám nebo zámek, který je nově postavený podle původního, který tam byl před tím.
Řekl bych, že není poznat, že jde o novou stavbu podle původního vzoru. Vypadá vlastně jako všechny ostatní japonské zámky. Ale jinak památek nebylo zas tolik, na fotce je také vidět, že ta čtvrť je obklopená mrakodrapy. Takže jsme to s kolegy pojali také trochu jako gastroturistiku. Japonské jídlo je výborné. Snědl jsem třeba i rejnoka a… ke konci už to bylo dobré (smích).
Děkuji za rozhovor.
